Děti rostou jako z vody, kluk je o kilogram těžší a tři centimetry větší než slečna a tak to má být.
Každé tři neděle chodíme s dětmi cvičit, jedná se o tzv. Vojtovu metodu, pokud bych nevěděl, že se dětem nemůže při cvičení nic stát, asi bych se stal chovancem jednoho z Nápravně výchovných ústavů. Obě lékařky by nejspíš zemřeli mojí rukou.
Od středověku ještě nikdo nevymyslel horší torturu než právě toto cvičení, miminka nekřičí, ale řvou a když už konečně se nám zadaří se cvik jakž takž naučit a děti u něho nekřičí, mučitelky nasadí nějaké další a ještě horší mučení.
Dost už legrace, oběma lékařkám Dr.Šťouračové a dr. Zezulákové bych chtěl poděkovat , alespoň tímto způsobem, cvičení je na dětech znát, stejně jako je poznat, když nějaký den vynecháme. Třeba z důvodu únavy, dvojčata nejsou opravdu žádná legrace a jsou dny , kdy usínáme ve stoje, ale jak už jsem zde již jednou napsal za ten pocit, když se na vás usmějí těch pár probdělích nocí stojí.
