Vyhlédl jsem z okna a spatřil něco neuvěřitelného

Vyhlédl jsem z okna... .(povídka)

Minulý týden jsem nemohl usnout, podařilo se mi to, ale to se již blížilo ráno.Cr,cr ozzývá se budík,vstávám a jdu k oknu, rozhlížim se, dělám to ostatně stejně každý den, abych zjistil jaké počasí je právě dnes a podle něj se i oblékám, je všední den a já vyrážím do školy.
Dívám se ven, ještě rozespalým pohledem, zaostřuji a v tu chvíly upoutá mojí pozornost dav, který stojí asi čtyři sta metrů přímo naproti domu, kde bydlím v nejvyšším patře dvanácti patrového paneláku. Výhled mám tedy více než dobrý,ale bydlím zde už od narození, tak mě většinou stačí zjistit co mají lidé na sobě, zavřít okno a odejít.
Dnes je to však jiné, mou pozornost ještě mimo davu probudil i zvuk sirény hasičského auta,které přijíždělo velkou rychlostí přímo k již zmíněnému davu. V tom se mi podaří rozeznat na střeše protějšího domu muže, balancuje na samém okraji střechy, cosi křičí směrem k davu před domem, ale pro velkou vzdálenost mu nerozumím. Přesto podle toho jak pár jedinců z davu ukazuje na střechu a opět k zemi rozeznávám, že se asi chystá skočit. Nyní slyším policejního vyjednavače, má amplion, takže mu i rozumím, snaží se mužovi na střeše vysvětlit,že pokud skočí, potom se již jeho čin nedá vzít zpět.
To mi již nedá a jdu ven, připojuji se k davu,jenž se mezitím ještě rozrostl o lidi, kteří jsou na cestě do zaměstnání. Zastavuji se přímo u hasičského vozu a poslouc hám hovor dvou požárníků˝To snad není možné, pokud se jej nepodaří zdržet ještě alespoň o pět minut, pak se nám ani nepovede roztáhnout plachtu, v tom případě byl celý výjezd na nic.Co střechou,ptá se druhý. Zabarikádoval se na ní jako o Květnovém Povstání-není šance jít za ním."
Muž se rozhodl bleskurychle, letí k zemi,padá přímo na mě,stojím jako zmrazený a nemohu se pohnout,cítím už brzy na mne dopadne a se mnou zabije dva lidi,cr,cr zvoní budík,jé byl to jen zlý sen.
Vstávám a přicházím k oknu, jdu zjistit jaké bude dnes počasí, rozhlížím se,slyším křik, z našeho domu vybíhají sousedé, něco volají,ukazují ke mně nebo to je přesnější na mne.V tom to zpozoruji také, ze spodních pater domu šlehají plameny a oheň se šíří rychle nahoru,nyní cítím i kouř, rychle se oblékám, vybíhámz bytu,ve spěchu ještě zvoním na své dva sousedy a volám výtah.
I ve dnech ,kdy nespěchám mám pocit, že uplyne moře času než se výtah dostane k nám do nejvyššího patra, ale dnes se opravdu plazí, než přijedetak se ještě stihnu rozhlédnout z okna a sleduji požár v tuto chvíly již obrovský, naštěstí jsem již zaslechl sirény hasičských vozů a trochu se mi ulevuje.
Konečně výtah dorazil, lezu dovnitř a mačkám přízemí,výtah se rozjede a já jsem přesvědčen , že se mi podaří plamenům uniknout, ve třetím poschodí mě obrovský žár upozorňuje na mojí chybu,plameny se pohybují ze zdola vzhůru a výtahová šachta je pro ně tím nejlepším komínem . Mačkám stopku, řešení mě napadá zároveň s jejím zmáčknutím. Stejně jako sklepem se dá panelák projít do druhého vchodu i v devátém patře. Opět cítím úlevu avymačkávám deváté, výtah se rozjíždí, urazí dvě patra nahoru, škytne a zastavuje v mezipatře, další chyba měl jsem počítat s tím, že hořící kabely nevydrží a jističe vypnou proud.
Nezbývá tedy už mnoho času než oheň vystoupá až ke mně, odevzdaně sedím a spoléhám na to,že hasiči zlikvidují živel dříve než se zmocní mne, ale v duchu vím, že pokud oheň ve výškových budovách vznikne a rozhoří jako tento požár málokdy se ho podaří zastavit včas,cítím kouiř a pomalu se mne zmocňuje spánek a poslední co si říkám, že přeci ke vší smůle mám i málo štěstí. Kouř a udušení mi ze dvou mých špatných konců přijde lepší než plameny.
Cr,cr ještě nikdy neslyším zvuk budíku radši, protahuji se a s obavami přistupuji k oknu, venku je krásné ráno,lidé jdou do zaměstnání a vůbec vše je jako každé ráno, v rychlosti zkontroluji teploměr, obléknu se a odcházím do školy.