Tatry 2019

Západní Tatry 2019

Píše se rok 2019 a všichni se těšíme na hory do Tater, po pěti hodinách a trochu bloudění v Ostravě, přijíždíme na Oravu. Tam je
již od přehrady na Tatry dobře vidět. Stojí to zato Krkonoše jsou fajn, ale to co vidíme jsou už velehory, Po obědě cesta pokračuje přes Slovenskou hranici do Polska. Tam se ubytujeme a první den , i když je únor, tak v Zakopaném svítí slunce a 15 stupňů moc naději na pořádnou lyžovačku také nedává. Neděle ráno a včerejší teplo je ten tam, ráno napadl sníh asi 4 cm nového a tak po ometení auta vyrážíme na lyže, cíl Bachledova Dolina, tedy zpátky na Slovensko. Příjemný areál jen ceny za jídlo a pití jsou trochu přemrštěné, ale na rozježdění parádní.
    Potom nás ještě čeká nejvyšší polská hora Kasprowy wierch 1997 metrů. Perfektní lyžování trochu kazí. že je taková mlha, že viditelnost je s bídou 15 metrů. ale o to je více adrenalinu při sjezdu. Po něm si dáváme vydatný oběd za cenu párku v rohlíku na Bachledovce. Opravdu super dovolená v krásných horách, kterou zakončujeme výletem na skokanské můstky v Zakopaném a trochu delší zpáteční cestou, kde v rychlosti obdivujeme přírodu na Slovensku.

Dovolená a nový foťák

Dobrý den, 

tak opět uplynulo pár let od doby co jsem něco přidal, na letošní dovolenou jsme si koupili pořádný foťák. Bude asi čas pochlubit se jaké dělá fotky, pár vkládám.

Miedzszdroje Polsko

Tak po delší době přidám pár vět, zaměstnání v Metransu jsem vyměnil za elektrikařinu u Pronta Elektro, trošku dál, ale lepší práce. Přibylo pár akcí, dovolená v Polsku-lázně Miedzyzdroje, nádhera prostředí-100 metrů k moři, a 25 metrů do lesa, apartment s třemi pokoji a lodžií, o které se mi zdá i teď a to je 1/2 roku po dovolené. Příjemní a přátelští lidé, kvalita potravin nesrovnatelně lepší než v Čechách. Zkrátím paráda, a to jsem vynechal takové věci jako národní muzeum ve Štětíně zdarma, benzín o 8 korun na litr levnější a spoustu dalšího.

Další fotka

Pokračujem v růstu

Děti rostou jako z vody, kluk je o kilogram těžší a tři centimetry větší než slečna a tak to má být.
Každé tři neděle chodíme s dětmi cvičit, jedná se o tzv. Vojtovu metodu, pokud bych nevěděl, že se dětem nemůže při cvičení nic stát, asi bych se stal chovancem jednoho z Nápravně výchovných ústavů. Obě lékařky by nejspíš zemřeli mojí rukou.
Od středověku ještě nikdo nevymyslel horší torturu než právě toto cvičení, miminka nekřičí, ale řvou a když už konečně se nám zadaří se cvik jakž takž naučit a děti u něho nekřičí, mučitelky nasadí nějaké další a ještě horší mučení.
Dost už legrace, oběma lékařkám Dr.Šťouračové a dr. Zezulákové bych chtěl poděkovat , alespoň tímto způsobem, cvičení je na dětech znát, stejně jako je poznat, když nějaký den vynecháme. Třeba z důvodu únavy, dvojčata nejsou opravdu žádná legrace a jsou dny , kdy usínáme ve stoje, ale jak už jsem zde již jednou napsal za ten pocit, když se na vás usmějí těch pár probdělích nocí stojí.

Nový zánam
Už jsem se tu dlouho neobjevil, ani ne, protože bych nechtěl, ale z jiných důvodů. Jsou dva a mají jména Marek a Monika. Narodili se koncem října a od té doby nás oba zaměstnávají na plný úvazek.
Určitě to stoji za těch pár nocí co jsme nespali, člověk může být jakoliv nevyspalí, ale stačí, aby se na něj jedno z mrňat usmálo a hned se cítí jako v ráji.